Jdi na obsah Jdi na menu

MOR VČELÍHO PLODU

Název onemocnění: Mor včelího plodu (Histolysis infectiosa perniciosa larvae), syn. Americká hniloba plodu (Pestis apium americana)

 

Původce onemocnění: Paenibacillus larvae

 

Taxonomie:

Doména: Bacteria

Oddělení: Gracilicutes

Sekce: Grampozitivní tyčinky a koky tvořící endosporu

Řád: Bacillales

Čeleď: Bacillaceae

Rod: Paenibacillus

Druh: Paenibaciilus larvae

Bakterie způsobující mor včelího plodu byla poprvé identifikována v roce 1906 jako Bacillus Larvae (White). Později byl druh rozdělen do dvou podruhů: Bacillus larvae larvae a Bacillus larvae pulvifaciens (Katznelson, 1950), jehož patogenita byla zpočátku zpochybňována. Se zavedením molekulárně genetické diagnostiky byly oba podruhy přiřazeny k novému rodu Paenibacillus (P. larvae, P. pulvifaciens). V roce 1996 byly oba druhy opětovně přezkoumány a přiřazeny zpět jednomu druhu Paenibacillus larvae, rozděleného do několika genotypů (ERIC I, II, III, IV).

 

Morfologie:  ilustarcni-foto.jpg

a) spora:

oválný tvar

velikost 1,2 – 1,9 x 0,4 – 0,9 µm

b) vegetativní stadium:

tyčinkovitý tvar, na koncích zaoblená, pohyb

pomocí bičíků

délka 2,5 – 8,5 µm, šířka 0,5 – 0,8 µm

 

Vlastnosti:

Vztah ke kyslíku: fakultativně anaerobní

Rozmnožování: binární dělení

Životní cyklus: vegetativní fáze (množení) - dormantní fáze (sporulace) – germinace (klíčení spory)

Reakce na Gramovo barvení: G+

Spory: infekční, vysoce odolné - přežívají nízké i vysoké teploty (při -40°C více než 18 měsíců, při 110°C až 3 hodiny). Sluneční záření eliminuje 50% spor po 600 hodinové expozici (Drobníková 1983).

Vegetativní stadia: neinfekční; nelze vyloučit jejich negativní vliv na vývoj larev při náhodném pozření (Yost 2014).

 

Patogeneze:

Spory vstupují do trávicí soustavy larev s přijímanou potravou přes ústní dutinu, hltan, jícen, medné vole a česlo do mesenteronu (středního střeva), kde dochází k jejich hojné profileraci (množení). Dříve se předpokládalo, že bakterie proniká žaludeční stěnou do smíšené tělní dutiny pomocí fagocytózy přes nedovyvinutou peritrofickou membránu, kde se namnoží na kritickou hodnotu. Vycházelo se z předpokladu, že se peritrofická membrána objevuje až u larev ve věku 1,5 dne. Nové výzkumy potvrdily, že se vytváří již po 8 hodinách a naopak zadržuje bakterie P. larave uvnitř žaludku, čímž „de facto“ napomáhá jejich množení.  S tím souvisí i schopnost P. larave metabolizovat sacharidy, včetně glukózy a fruktózy, které jsou součástí potravy přijímané včelí larvou.

           Po masivním namnožení bakterií dojde k jejich průniku do tělní dutiny - mixocoelu.  Tam se dále množí a migruje do tkání larvy, která následně hyne na celkovou sepsi. Je pravděpodobné, že bakterie pronikají stěnou žaludku  paracelulární cestou, přičemž využívají proteolytické enzymy (zřejmě metaloproteázy), které narušují mezibuněčné kontakty. Zejména u genotypu ERIC I se tyto enzymy podílí na proteolýze, čili degradaci proteinů v tělech odumřelých larev, což se navenek projevuje jejich zbarvením do hněda, přeměnou na tekutou a lepkavou hmotu, až vznik„příškvaru“. Po vyčerpání živin ve včelí larvě se ukončuje proces množení bakterií a následuje sporulace. Spory se pak mohou stát potenciálním zdrojem infekce pro další hostitele (Genersch 2010). Ke klíčení spor mimo žaludek včelích larev, tj. v prostředí úlu, nedochází (Alvarado et al 2013).

 

Pozn.: Proteolytická aktivita P. larave umožňuje jejich identifikaci pomocí práškového mléka, tzv. Holstův test (viz dále). 

 

Virulence:

 

Druh P. larvae se člení na několik genotypů (kmenů) s rozdílnou mírou virulence. Běžně rozšířené jsou zejména kmeny ERIC a ERIC II. Výskyt dvou dalších genotypů je vzácný.

ERIC I: arerál rozšíření – celosvětově

            velmi virulentní - usmrcení larvy po zavíčkování (cca 12 dní)

           snazší diagnostika – pomalé odstraňování mrtvých larev včelami (až 60%)

ERIC II: aerál rozšíření – Evropa

           vysoce virulentní - usmrcení larvy ještě před zavíčkováním (cca 7 dní)

         obtížná diagnostika klinických příznaků – rychlé odstraňování mrtvých larev včelami(90%)

      Zejména u genotypu ERIC II může být čistící pud rozhodujícím faktorem v předcházení šíření nemoci ve včelstvu, jelikož napadené larvy jsou odstraněny dříve, než dojde k jejich rozkladu a sporulaci bakterie (Genersch 2010).

 

PŘENOS INFEKCE

          Způsob přenosu patogenů mezi hostiteli může mít významný vliv na jeho virulenci. Pokud patogen nemá ve svém okolí k dispozici další potenciální hostitele, projevuje se nižší virulencí, aby neomezil schopnost reprodukce svého současného hostitele, na které je závislé jeho další šíření (vertikální přenos). Pokud má ovšem ve své blízkosti dostatek potenciálních hostitelů, kteří mu zajistí přežití a rozmnožování, projeví se naopak vyšší virulencí (horizontální přenos).

 

Vertikální přenos

roj-1.jpg              U včel dochází k vertikálnímu přenosu moru prostřednictvím rojení, které lze považovat za přirozený způsob jejich rozmnožování. Při rojení se včelstvo také zbavuje zárodků různých onemocnění, včetně bakteriálních spor P. larvae. Výzkumem tohoto fenoménu se zabýval Fries et al (2006), pozorováním dvou skupin kmenových včelstev a jejich potomstva (rojů). Jednu skupinu tvořila včelstva s klinickými příznaky moru a druhou včelstva bez klinických příznaků, ale s vysokou koncentrací spor P. larvae detekovaných na včelách. U kmenových včelstev s klinickými příznaky nedošlo po vyrojení k žádné změně, ale u jejich potomstva byl zjištěn významný pokles zátěže sporami až na hranici detekce. U kmenových včelstev bez klinických příznaků byl po vyrojení sledován pokles množství spor na stejnou úroveň, jako u jejich rojů, a to i přesto, že v původním včelstvu zůstalo kontaminované dílo. Koncentrace spor nakonec poklesla pod hranici detekce a ani v následujících obdobích se neobjevily klinické příznaky. Lze tedy předpokládat, že u divoce žijících včelstev s přirozeným způsobem rozmnožování docházelo k propuknutí nemoci spíše ojediněle. Tím se také vysvětluje, že včely dokázaly s touto nemocí žít miliony let, aniž by byly jako druh ohroženy. Umělá simulace rojení patří také mezi jedno z opatření v boji s morem včelího plodu (viz dále).  

                                                                                                                   

                                                                                                                                                          Některá stanoviště jsou vzorná, jiná méně vzorná

Horiziontální přenosp1040867.jpg

            Hlavní příčnou horizontálního přenosu moru je umělý chov včel, tedy včelaření, tak jak ho známe dnes. Je nutné si uvědomit, že současný způsob chovu včel je v mnoha ohledech naprosto odlišný od přirozeného způsobu života v dutinách stromů. Hlavní rozdíly spočívají v soustřeďování včelstev ve skupinách, „převčelení“ krajiny, předcházení rojení, narušování sociální a věkové skladby včelstev (oddělky). Významným faktorem je i změna prostředí (monokultury, pesticidy). To vše napomáhá šíření více virulentní formy moru horizontální cestou.

 

Možné způsoby horizontálního přenosu:stanoviste-xx.png

1) Loupež     

2) Nákup infikovaných včelstev

3) Opuštěné úly

4) Kontaminované včelařské nářadí

5) Kontaminovaný med

6) Přemisťování plodových a zásobních plástů mezi včelstvy (posilování, vyrovnávání, oddělky)dsc0000040.jpg

7) Sbírání rojů neznámého původu

8) Nákup použitého včelařského zařízení a plástů.

9) Použití mezistěn z nesterilizovaného vosku

             Zkoumáním příčin šíření moru na okrese Hodonín se zabýval Marada (2009). Bylo zjištěno, že největší podíl na šíření moru horizontální cestou měla loupež, čemuž značně napomohlo časté ponechání nezajištěných úlů po uhynulých včelstvech. Zajímavý poznatek, že se při tomto způsobu šíření nemoci nenalezlo žádné pozitivní stanoviště dále, než  600 m od zdroje. U včelstev, kde došlo k loupeži při kočování, byl stupeň nakažení nízký. Tato včelstva se podařilo ozdravit výměnou díla a dezinfekcí zařízení.

 

IMUNITA VČEL K MORU VČELÍHO PLODU

 

Hmyz disponuje pouze tzv. nespecifickou imunitou. Ta se vyznačuje schopností trvale působit na širokou škálu patogenů téměř okamžitě, ovšem bez možnosti zaměření na konkrétní antigen a uložení této reakce v imunologické paměti. Nespecifickou imunitu tvoří fyzikální bariéry, buněčná a humorální aktivita a u eusociálního hmyzu také tzv. sociální imunita.

 

 

1) Sociální imunita:

 

Sociální imunita do určité míry nahrazuje relativné nízkou genetickou výbavu včel k tvorbě obranných látek v organismu. V obraně před morem včelího plodu je významné tzv. hygienické chování. Zahrnuje čistící pud, jehož kvalita ovlivňuje rychlost eliminace nakažených larev; kálení dospělých včel mimo úl, při němž mohou být vylučovány případné spory a také sterilizace propolisem, jehož inhibiční účinky ve vztahu k P. larvae prokázala Bastos et all (2008). Nutno zmínit i dělbu práce, kdy se létavky neúčastní krmení larev, jelikož je u nich nejvyšší pravděpodobnost zatížení patogeny z vnějšího prostředí.  

 

 

2) Fyziologicko - anatomické bariéry

 

Fyzikální bariérou se rozumí ochranné vrstvy epitelu, které brání pronikání patogenů do orgánů včel. Vedle chitinového obalu těla jsou to i části trávicího traktu: stomodeum – přední střevo (jícen, volátko, česlo) a proctodeaum (tenké střevo, výkalový váček), které tvoří epitel ektodermálního původu. Slabinou této obrany je epitel mesentronu (střední střevo -žaludek včely), který je původu entodermálního a tudíž snáze prostupný pro bakterii P. Larvae (neobsahuje chitinovou výstelku).

 

 

3)Buněčná a humorální imunita

 

V obraně včel proti moru je důležitá především humorální imunita, založená na schopnosti některých buněk tvořit látky, které se účastní imunitní odpovědi organismu na přítomnost patogenu. Ve vztahu k moru včelího plodu jsou významné tyto:

a) Lysozym – enzym vyskytující se i u larev od 3 dne vývoje, se schopností narušit peptidoglykanový obal grampozitivních bakterií (lze tedy předpokládat imunitní účinek i proti P. larvae.)

b) abaecin – antimikrobiální peptid se schopností inhibovat klíčení P. larvae. (Evans 2004)

c) defensin – antimikrobiální peptid v hemolymfě včel se schopností působit proti P. larvae

d) royalysin – antimikrobiální peptid identický s defensinem, ale obsažený v mateří kašičce (Bíliková et all 2001)

e) Jelleiny – antimikrobiální peptid obsažený v mateří kašičce se schopností působit proti G+i G- bakteriím, tedy zřejmě i proti P. larvae.

f) fenoloxidázová kaskáda – důležitá složka imunity hmyzu zajišťující řadu obranných reakcí. Její aktivita nebyla prokázána u 1-2 denních larev, což by vysvětlovalo prudký nárůst rezistence k P.Larvae u starších včelích larev (Chan et all 2009)

 

 

5) Střevní mikroflóra

 

Z hlediska fyziologie je nejslabším článkem trávicího traktu včel střední střevo, kde se také nachází většina mikroflóry (jistě ne náhodou). Mezi těmito bakteriemi je řada tzv. symbiontů, tedy bakterií, jejichž soužití se včelou se v průběhu koevoluce stalo výhodným pro oba druhy. Ochranu včel před propuknutím nákazy moru zajišťují probiotické bakterie rodu Bifidobacterium a Lactobacillus, které vytváří v trávicím traktu prostředí bránící klíčení a množení P. larvae.  Podobně jako antibiotika nedokážou tyto bakterie likvidovat spory, ale mohou zabránit propuknutí onemocnění a na rozdíl od antibiotik jsou v trávicím traktu včel přítomny přirozeně. Výzkumem těchto bakterií se v ČR zabývá MVDr. Soňa Dubná, Ph.D., které se mj. podařilo izolovat dva nové druhy laktobacilů působících antagonisticky k P. larvae. Reportáž o poněkud netradičním průběhu jejích výzkumů naleznete ZDE.

 

 

PREVENCE

Přenos a propuknutí nemoci ovlivňují dva protichůdné faktory: vnější infekční tlak a odolnost včelstva. Obojí může včelař do určité míry ovlivnit pomocí preventivních opatření. Patří sem:

1) Radikální obměna díla v plodišti.

p1040365.jpgVýměna díla se považuje za jedno z důležitých opatření, která mohou zamezit vzniku klinických příznaků moru ve včelstvu. U plodových plástů používaných déle než 3 roky bylo zjištěno vyšší zatížení sporami (včetně P. larvae), než u plástů používaných kratší dobu (Smirnov 1982). Přítomnost spor ve včelím díle předpokládá i Drobníková (1983), která navrhuje u podezřelých včelstev provést stěr z vnitřní strany buněk plodových plástů, pokud nelze přítomnost spor prokázat z rozkládajících se larev, nebo příškvarů.          

               Ve skandinávských zemích je běžnou praxí, že se plodové plásty nepoužívají déle než 1 rok. Podle DeGraafa et al. (2001) lze radikální obměnou díla významně omezit riziko vzniku klinických příznaků nemoci. V našich podmínkách navrhl a otestoval toto opatření Linhart et al. (2009) a jeho účinnost potvrdila ve své studii také Wolfová (2013).  Jako prevence proti moru (i jiným chorobám) se doporučuje až 100% obměna plodových plástů jedenkrát za rok. Více informací http://www.kmedubezjedu.cz/kapitola8.php

 

2) Hygienické chování včel

Mezi jednotlivými včelstvy mohou být výrazné rozdíly v kvalitě čistícího pudu. Jako prevence proti moru (i jiným onemocněním) se doporučuje chovat matky, které jsou na tuto vlastnost šlechtěny. Podle Genersch (2010) je tato vlastnost důležitá zejména u genotypu ERIC II, kde dochází k úhynu larev ještě před zavíčkováním plodu a jejich včasným odstraněním se předejde šíření nemoci (bakterie ještě neprošla dormantní fází). Ovšem i u genotypu ERIC I může hrát čistící pud důležitou roli, jak potvrzují Spivak a Reuter (2001) v pokusu s matkami dvou linií s rozdílnou kvalitou čistícího pudu. Včelstva zastoupená oběma liniemi matek byla infikována morem opakovaným vložením díla s klinickými příznaky. Ve skupině 18 včelstev s nízkou úrovní hygienického chování se objevily klinické příznaky nemoci u 17 z nich. Naopak ve skupině 18 včelstev s vysokou úrovní hygienického chování se klinické příznaky objevily jen u 7 včelstev, z nichž se 5 uzdravilo později (2 zůstala nemocná). Vzhledem k současné legislativě, kdy je možné likvidovat pouze včelstva s klinickými příznaky (pokud jejich počet nepřekročí 15% z celkového stavu), bude mít jistě význam zaměřit se právě na tuto vlastnost včel.

Způsob testování hygienického chování včelstev naleznete zde:

https://www.youtube.com/watch?v=4s5QchdfrBg

https://www.youtube.com/watch?v=a_NtNFcRMTk

 

3) Výživa

a) med

Při tradičním způsobu chovu včel, kdy se na konci sezóny odebírá veškerý med, jsou včelstva závislá na cukru po dobu 7-8 měsíců a jen 1/3 roku mají k dispozici přirozenou potravu – med. Vzhledem ke stovkám různých druhů látek, které jsou v medu obsaženy, jej nelze naharadit. Podle (Drobníkové 1983) není vyloučeno, že bakteriostatický účinek medu může být jednou z příčin resistence starších larev, v jejichž potravě je významněji zastoupen. Sběrem nektaru a pylu včelami je zajištěna rovněž distribuce fenolu a indolu z rostlin do potravy včel, což úzce souvisí s jejich imunitou (fenoloxidázová kaskáda). Inhibiční účinek na klíčivost spor P. larvae u obou látek prokázal Alvarado et al. (2013). Význam medu pro imunitu včel dokládá i Titěra (2009) na příkladu z praxe, kdy byla včelstva v průběhu sezóny opakovaně krmena sirupem a vytáčena. Následně došlo ke kolapsu včelstev a objevily se i klinické příznaky moru.

b) pyl

p1040657.jpgAčkoli samotný mechanismus účinků pylu ve vztahu k P. larvae nebyl dosud zcela objasněn, jeho význam v tomto ohledu nelze zpochybnit. Bylo prokázáno, že se v pylu nacházejí mikroorganismy, které dokážou omezit růst P. larvae ve střevech včelí larvy (Brødsgaard et al.1998). Podobně i větší zastoupení pylu v potravě nejmladších larev mělo vliv na snížení jejich úmrtnosti po infikaci morem (Rinderer a Rothenbuhler 1974). Naproti tomu Wedening et al. (2003) upozorňují na to, že v podmínkách in vivo dochází k prudkému omezení profilerace bakterií u P. larvae ve 2 – 4 dnu života larev, kdy není pyl v jejich potravě ještě významně zastoupen.

           Nelze ovšem přehlédnout skutečnost, že proteiny obsažené v pylu jsou nejdůležitější komponentou mateří kašičky. Významem množství a rozmanitosti pylu pro vývoj hypofaryngeální žlázy produkující mateří kašičku a také zvýšení odolnosti včel k nemocem se zabýval Pasquale et al. (2013). Bíliková et al. (2001) prokázala, že peptid Royalisin (Defensin) obsažený v mateří kašičce má potenciál účinně působit proti bakteriím moru včelího plodu. Rovněž za předpokladu, že se v pylu různých druhů rostlin vyskytují mikroorganizmy pro ně specifické, které dokážou inhibovat klíčení P. larve, pak bude jejich účinek významně zesílen společným působením, jak dokládá Yost (2014).

         Propuknutí moru je mimo jiné závislé také na dobré kondici včelstev a odolnosti k jiným nemocem, čehož nelze dosáhnout bez vhodné výživy. Titěra (2009) v souvislosti s morem včelího plodu upozorňuje na riziko bílkovinné monodiety a dále poukazuje na skutečnost, že pro vytvoření dostatečných a kvalitních zásob pylu není určující jen aktuální nabídka stanoviště a druhová rozmanitost rostlin, ale také dostatečně prostorný úl pro jeho uložení.   

 

 

4) Chov silných včelstev

O síle včelstev (početnosti kolonie) se často vedou mezi včelaři diskuze. Ve vztahu k moru se pod pojmem „silné včelstvo“ rozumí nejen početnost, ale současně i schopnost resilience při výkyvech způsobených nemocemi a stresem. Proto je nutné dodržovat následující zásady:

a) používání prostorných úlů, kde se může včelstvo neomezeně rozvíjet a ukládat potřebné množství glycidových a pilových zásob

b) brakovat slabá včelstva

c) měnit staré a nekvalitní matky

d) nedopustit hladovění včelstev (např. neodebírat všechen med před další snůškou)

d) nevystavovat včelstva stresu častými přesuny, rušením, zbytečnými a nevhodnými zákroky

c) sledovat zdravotní stav včelstev a provádět případná ozdravná opatření

            Propuknutí moru včelího plodu může napomoci spolupůsobení dalších nemocí (viry, bakterie, houby, prvoci, roztoči). Příkladem může být varroáza, kdy jsou s hemolymfou odsávány z těla včelí larvy také imunitní látky a zároveň se přes poškozenou kutikulu otevírá cesta různým infekcím. Připisuje se jí také narušení schopnosti transpikce genů, které zajišťují syntézu těchto látek. Podobné riziko může pravděpodobně představovat i nosematóza. Podle Drobníkové (1983) se spory moru, které prošly trávicím traktem dospělých včel, projevují vyšší virulencí. Lze tedy dospět k závěru, že u včelstev oslabených jinými nemocemi je mnohem vyšší pravděpodobnost propuknutí nemoci, než u včelstev silných a zdravých. 

         

5) Zootechnická a hygienická opatření

Ačkoli není možné se vždy efektivně bránit infekčnímu tlaku z okolí, je možné jej do určité míry omezovat ve vlastním chovu. Toho lze dosáhnout následujícími způsoby:

a) vyhnout se přesunům rámků s plodem mezi včelstvy (vyrovnávání, posilování)

b) nerotovat nástavky a dílo mezi stanovišti

c) nesbírat roje neznámého původu

d) neponechávat prázdné úly a dílo volně přístupné včelám

e) nezkrmovat medy neznámého původu a neponechávat dílo po vytočení k „vyčištění“ včelám

                 Důležitou součástí hygieny je i desinfekce včelařského zařízení. Nejvíce problematickým materiálem je dřevo, kde se často argumentuje nálezem spor P. larvae i v hloubce několika milimetrů, které se mohou v důsledku vykusování včelami dostat zpět do prostředí úlu (Titěra 2009). Také Brødsgaard & Hansen (1999) pokusně dokázali, že úly po klinicky nemocných včelstvech mohou být bez předchozího ošetření potenciálním zdrojem infekce. Testováním několika způsobů sterilizace dospěli k závěru, že je možné úly desinfikovat pro opětovné použití. U způsobů jako je ošetření plamenem, vydrhnutí horkým roztokem vody s práškem do myčky (Neophos), desinfekce Virkonem S, nebo použití tlakové myčky (wapka) bylo dosaženo účinnosti kolem 80%. Účinnosti 99% bylo dosaženo kombinací ošetření parou (15 min.), ponořením do 3 % roztoku horkého louhu (90°) po dobu 3 minut a opláchnutím ve vodě doplněné o vysokotlaké ošetření studenou vodou. V kontextu se zjištěním, že u včelstev s vysokou koncentrací spor v medu dochází k propuknutí nemoci jen zřídka, autoři doporučují provádět dezinfekci s 80% účinkem tam, kde není předpoklad úplného vymícení nemoci a ošetření s 99% účinkem v oblastech, kde je předpoklad eradikace.

          Přestože se v ČR včelstva s klinickými příznaky moru i s ostatním zařízením likvidují ohněm, mohou mít tyto poznatky význam z hlediska prevence.

 

   parafínování nástavků

dsc06962.jpgPokud to umožňuje konstrukce úlu, je dle Titěry et al. (2008) možné při podezření na mor uplatnit jako dezinfekci tzv. parafínování při teplotě 220°C po dobu 5 minut.

      Z chemických prostředků je možné použít poměrně bezpečný a ekologicky šetrný přípravek BEE- SAFE na bázi jódu v ředění 1:25. Ošetření lze provést jak namáčením tak postřikem. Před aplikací desinfekce lze odstranit biologické nečistoty z povrchu zařízení pomocí přípravku Shift. Vice informací zde: http://www.beesafe.cz/

       Dříve se pro desinfekci doporučoval také roztok louhu (hydroxid draselný, hydroxid sodný, uhličitan sodný) ve 2-6% koncentraci, ohřátý na 80°C. Při běžné teplotě cca 20°C je účinná také směs louhu s chlornanem sodným (10 l vody + ½ kg louhu + 1l Sava). Tyto způsoby ošetření jsou ovšem rizikové z hlediska bezpečnosti práce. Kovové předměty lze jednoduše desinfikovat plamenem.

         Praktický návod k ošetření nástavků a rámků naleznete také na stránkách Ing. Jindry zde: http://jjvcela.sweb.cz/Profylaxe_soubory/profylaxe.htm

 

 

OZDRAVNÁ OPATŘENÍ

Umělé zrojení

        Tento způsob ozdravení včelstev je celosvětově velice rozšířený. Ačkoli byl znám již před mnoha lety, došlo k jeho znovuzavedení do praxe teprve v souvislosti s výskytem rezistence P. larvae na antibiotika. Snížení počtu spor na bezpečnou úroveň použitím této metody ve spojení s desinfekcí úlů a likvidací kontaminovaného díla, včetně uskladněných souší prokázali Hansen & Broodsgaard (2003). Kladné hodnocení tohoto ozdravného opatření vychází také z 10-ti leté zkušeností na Novém Zélandu, kde během tohoto období poklesl počet včelstev nakažených morem z 1,2% na 0,3%  (Goodwin & Eaton 1999). Úspěšnost této metody potvrzují také výzkumy Parvanova et al. (2006) a Munawara et al. (2010). Naproti tomu Australský výzkum (Hornitzky & White 2001) prokázal jen dílčí úspěch. Ačkoli u většiny včelstev došlo k ozdravení, vždy malé množství z nich vykazovalo známky nemoci. Autoři nevylučují ani možnost pozdějšího propuknutí nemoci u ozdravených včelstev. Nutno ovšem poznamenat, že během pokusu značná část včelstev uhynula z různých příčin (např. hladovění). To samo za sebe vypovídá o podmínkách, v jakých byla včelstva chována.  

              Jestliže je tato ozdravná metoda považována za účinnou i u včelstev s klinickými příznaky, lze předpokládat, že bude ještě více účinná u včelstev kontaminovaných sporami moru bez klinických příznaků, nebo jako prevence. Jelikož je v ČR republice nařízeno včelstva s klinickými příznaky utratit, nabízí se využití umělého zrojení pro včelstva vyskytující se v místě, nebo blízkém okolí ohniska nákazy. Účinnost tohoto opatření v našich podmínkách u včelstev bez klinických příznaků dokládá také Přidal (2008), Marada (2009) a Titěra (2009). Proto je trochu trochu paradoxem, že toto opatření není součástí současné legislativní úpravy týkající se moru včelího plodu v ČR.

 

 

a) varianta „dvojího přemetení“

Samotné provedení je podobné tvorbě smetence. Titěra (2009) doporučuje následující postup u včelstev s nízkým nálezem spor, kde nejsou patrné klinické příznaky: Včelstva se přemetou do rojáku a nechají opatrně vyhladovět (s potravou spotřebují i spory). Potom se přemetou nejlépe do nových úlů a rámků s mezistěnami a začnou se přikrmovat. Jelikož jsou včelstva bez plodu, lze současně provést ošetření proti varroáze. Současně je důležité snažit se vyhledat zdroj infekce v okolí, aby se zamezilo opakovanému přenosu spor.

          Obdobou tohoto opatření je tzv. McEvoy  - metoda, kterou lze použít v případě, kdy je obtížné provést předchozí způsob (absence vybavení, manipulace, riziko úhynu včelstev hlady). Princip této metody je založen na poznatku, že včelstva přemetená do prázdného úlu se chovají jako roj, kde včely veškeré zásoby medných volátek ukládají do právě vybudovaného díla (včetně spor P.L). Toto dílo je volně stavěno na loučkách a později se zlikviduje a nahradí mezistěnami. Výhodou je, že včelstva nejsou vystaveny riziku úhynu hlady a při absenci snůšky se mohou přikrmovat. Více informací naleznete zde: http://www.pv.sk/vcely/index.asp

 

b) varianta „jednoho přemetení)

Metoda co do provedení shodná s tzv. Severským (Norským) zimováním, kterou lze provést v průběhu celé včelařské sezóny, nejlépe v době snůšky, kdy není třeba včely přikrmovat. Jedná se tedy pouze o prosté přemetení včel na mezistěny (případně volná stavba), bez dalších zásahů. Podle Lindstroma (2006) není mezi dvojím a jednorázovým přemetením rozdíl pro dosažení ozdravného efektu.

 

MOŽNOSTI LÉČBY

Úvodem je nutno upozornit na to, že současná legislativa ČR zakazuje jakékoli léčení včelstev nakažených morem včelího plodu!

Antibiotika

V některých Evropských a Amerických státech se používají k léčbě moru antibiotika (Oxytetracyklin OTC, sulfathiazol). Rizikem podávání antibiotik je již prokázaná rezistence a jejich následný výskyt v medu. V některých státech je léčba antibiotiky spojena s umělým zrojením a med z těchto včelstev se po určitou dobu nesmí uvádět do oběhu. 

 

Probiotika (viz též Imunita včel)

Součástí střevní mikroflóry včel jsou bakterie se schopností inhibovat klíčení spor P. larvae v trávicím traktu včel. Jejich přidávání do potravy včel ve formě probiotik by mohlo být v budoucnu cestou ke zvyšování odolnosti včel k tomuto závažnému onemocnění. Oproti antibiotikům jsou probiotika přirozenou součástí střevní mikroflóry včel, lze je tedy definovat jako přirozený doplněk stravy. Jejich využití v praxi je otázkou dalších výzkumů.

 

Bakteriofágy

Bakteriofágy jsou mikroorganismy podobné virům (kapsid s obsahem RNA nebo DNA) se schopností proniknout dovnitř bakteriální buňky, kde se mohou množit a následně ji usmrtit. Vyznačují se specifičností k druhu hostitelské bakterii a rychlými reakcemi (mutacemi) na rezistenci těchto bakterií. Pro tyto vlastnosti se s nimi počítá jako s náhražkou antibiotik i v humánní medicíně. Petr (2014) uvádí, že bylo rozlišeno šest druhů fágů specifických pro P. larvae a probíhá další výzkum pro jejich zavedení do praxe.

 

ZJIŠTĚNÍ PŘÍTOMNOSTI P-L. VE VČELSTVECH

 

1. Laboratorní vyšetření

Laboratorní vyšetření slouží nejen pro ověření nálezu klinických příznaků nemoci, ale také pro zjištění samotné přítomnosti původce moru včelího plodu ve včelstvech, což nemusí vždy nutně znamenat, že nemoc v budoucnu propukne (zejména při provedení ozdravných zásahů). Vyšetření lze provést ze zimní i letní měli, medu, vosku, plástů, glycidových zásob, larev i dospělých včel. Nejběžnější je vyšetření měli a medu.  

dsc06833sgdv.jpg            Vyšetření se provádí tzv. kultivační metodou, která spočívá v namnožení cílového druhu organizmů z dodaného vzorku za optimálních podmínek. Materiál, který má být vyšetřen, je nejprve nutno převést do tekutého stavu (inokulát). Postup záleží na druhu materiálu (vosk – organická rozpouštědla, med – centrifugace apod.). Důležitou součástí přípravy roztoku je sterilizace teplem, při níž dojde k eliminaci necílových organismů, přičemž je využita schopnost spor P. larvae. přežívat teploty nad 100°C. Připravený roztok se pak v určitém množství (a při určitém ředění) očkuje na živné půdy v Petriho miskách. Vedle krevních agarů se používají i tzv. selektivní media obohacená o látky inhibující růst nežádoucích organismů (kyselina nalidixová, kyselina pipemidová). Následuje inkubace při 37°C po dobu cca 7 dnů. Pokud byly ve vzorku přítomny spory P. larave, naroste z každé z nich kolonie bakterií, jejichž součet (CFU) je základem pro výpočet koncentrace spor ve vzorku. Pro potvrzení, že se opravdu jedná o P. larvae je nutné následně provést identifikaci bakterií. Biochemické ověřovací postupy jsou založeny na reakci PL s chemickými látkami (test na přítomnost katalázy, hydrolýza kasseinu). Mikroskopování za použití Gramova barvení umožňuje identifikaci bakterií podle morfologických znaků. Některé laboratoře jsou vybaveny na přesnější metody identifikace pomocí Polymerázové řetězové reakce (PCR), nebo Hmotnostní spektrometrie (MALDI).

Interpretace výsledků: V závislosti na ředění a množství použitého inokulátu se na základě zjištěného počtu kolonií spočítá množství spor ve vzorku (zpravidla na 1g vzorku). Výsledek se nejčastěji zaznamenává v logaritmickém tvaru. Spodní hranice detekce se pohybuje v hodnotách 102 (stovky spor). Klinické příznaky se ve včelstvu objevují zpravidla až při hodnotě 104 (desetitisíce spor) a vyšší.

Laboratoře provádějící vyšetření vzorků na přítomnost P.L.:

http://www.svujihlava.cz/258-pro-vcelare.html

http://www.svuolomouc.cz/index.php?nid=8804&lid=cs&oid=1775372

http://www.svlnachod.cz/zkousky_akredit.htm

http://www.beedol.cz/2014/mel-na-mor/

 

2. Testovací karta RIDA℗COUNT:

dsc06951.jpgNovinkou ve zjišťování přítomnosti původce moru včelího plodu ve včelstvu jsou testovací karty, které by se měly objevit na trhu na podzim roku 2015. Byly vyvinuty vědeckými pracovníky Biologického centra AV ČR. Jedná se o alternativu kultivační metody využitelnou v běžné včelařské praxi. Testování těchto karet (Štipl 2014) ukázalo sice řádově nižší záchytnost spor, než je tomu u klasické kultivace, ale na druhou stranu je uživatelsky nenáročná a nevyžaduje nákladné laboratorní vybavení. Dosud mohli včelaři rozpoznat nemoc až po jejím propuknutí pouze podle klinických příznaků, které musela následně potvrdit laboratoř. S použitím testovacích karet bude možné provést přesnou diagnostiku dříve a třeba i u jednotlivých včelstev. Přínosem této diagnostiky by mohla být též možnost zjištění aktuálního zdravotního stavu včelstev ještě před jejich nákupem. (Nutno vzít v úvahu skutečnost, že prodávaná včelstva se mohou nakazit v intervalu mezi vyšetřením a jejich prodejem). Při organizovanosti včelaření v ČR se nabízí úvaha, zda by využití testovacích karet nemohlo nahradit navrhovaný plošný monitoring moru včelího plodu. Více informací o testovacích kartách naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=3VFeSxr11YA

 

KLINICKÉ PŘÍZNAKY A DIAGNOSTIKA

Diagnostikou klinických příznaků rozumíme zjištění projevů moru včelího plodu, které jsou pro toto onemocnění typické a pozorovatelné navenek (ne u všech genotypů). Tyto příznaky nemusí být vždy průkazné, proto je nutné následné potvrzení laboratoří. Mezi příznaky typické pro mor včelího plodu patří:

 

1) Mezerovitost plodu

Mezerovitý plod je prvním signálem, že ve včelstvu není něco v pořádku. Ojedinělé prázdné buňky po odstraněných larvách diploidních trubců jsou běžné (cca 20 buněk na 1 dm2). Větší i ucelené plochy mezer mohou být pozorovány také brzy na jaře (březen - duben). Na mezerovitosti se mohou podílet i další faktory, jako je kvalita matky (poškození, stáří), nebo jiné nemoci (viry, houby). Zjištění mezerovitého plodu by tedy mělo být prvním impulsem k hledání dalších příznaků!

 

                                                                                         foto: příškvar na stěně buňky

2) Propadlá a děrovaná víčka buněk, příškvar iite5tkqwl1pmfyqacyzcc-mwwrylgqpgedogvkfnahyn92rrhhxrocacvwtjpvorjihdbg.jpg

Propadlá a perforovaná víčka mohou signalizovat propuknutí nákazy moru včelího plodu. U zdravých včelstev se pod děravým víčkem nachází zpravidla líhnoucí se imago. U včelstev nemocných morem k tomu dochází působením plynů uvolňujících se během rozkladu larvy. Postupná degradace larvy se projevuje ztrátou článkování a přeměnou na kašovitou hmotu zabarvující se působením proteáz do žluta až hněda. Rozklad bývá často doprovázen hnilobným klihovitým zápachem.  Po uhynulé larvě zůstává na stěně buňky tuhá hnědá hmota, ve včelařské terminologii nazývaná „příškvar“. Zde se zpravidla P.L. nachází pouze ve stadiu bakteriálních spor (6-7 miliard). Klinické příznaky moru se do určité míry podobají jiným onemocněním, jako je hniloba, nebo pytlíčkový plod. Rozdíly mezi příznaky těchto onemocnění jsou popsány zde: http://ovcsvpardubice.blog.cz/0905/tabulka-nemoci-plodu-vcel

           

 

DIAGNOSTIKA:

A: ZÁPALKOVÝ TEST

Fázi rozkládajících se larev lze odhalit pomocí tzv. zápalkového tesu, kdy se vloží zápalka nebo párátko dovnitř buňky a při vytažení se za ním táhne několik centimetrů dlouhé vlákno. Obdobou tohoto vyšetření může být použití pinzety, která se po vytažení z buňky rozevře a vlákno se táhne mezi jejími konci. Video s vyšetřením moru zápalkovým testem naleznete zde: http://www.cmeldy.cz/nemoci-vcel/mor-vceliho-plodu/

 

                                                                                                                                            Před zahájením testu.             Pozitivní výsledek.             

B: HOLSTŮV TESTdsc06889.jpgdsc06888.jpg

Jedná se málo nákladný test, využívající schopnost proteolytických enzymů produkovaných P. larvae štěpit bílkoviny.  Do zkumavky se nalije 1-4 ml sušeného mléka rozpuštěného ve vodě a přidá obsah podezřelé buňky. Zkumavka se inkubuje 10 – 20 min. při teplotě cca 37°C. Pokud je přítomen P.  larvae, roztok je průhledný a zabarvený do žluta (vzhledem připomíná jablečný džus). Další informace zde: http://scientificbeekeeping.com/sick-bees-part-18a-colony-collaspse-revisited/

 

Důležitá upozornění:

a) Pro testování musí být použit materiál obsahující bakterie, které ještě neprošly sporulací, tj. rozkládající se larvy.

b) Pro kontrolu se použije zkumavka obsahující pouze mléčný roztok.

c) Zkumavky s mlékem si lze připravit i den předem a do rána skladovat v ledničce. 

d)Test lze provést přímo na stanovišti včelstev tak, že se zkumavky inkubují při tělesné teplotě, např. vložením do kapsy.

e) Roztok musí mít co nejnižší koncentraci. Doporučuje se špetka sušeného mléka (na špičku nože) a ½ lžíce vody. Při vyšší koncentraci může proces trvat i několik hodin.

 f) Přesnost testu lze zvýšit delší dobou inkubace, např. v termostatu, líhni na matky, ztekucovacím boxu na med s nastavitelnou teplotou.

g) Pokud je test negativní, doporučuje se provést laboratorní vyšetření.

h) Hlášení podezření na mor včelího plodu veterinární správě je v ČR povinné !!!

 

 

C: TESTOVACÍ SADA AFB Kit 

fgfg.jpgTestovací sadu AFB Kit lze využít pro potvrzení přítomnosti P.L. u podezřelých larev. Obdobou je sada EEB Kit pro zjištění původce evropské hniloby plodu. Výhodou je rychlá detekce s více než 98% prokázanou přesností. Nutno opět upozornit, že test lze použít pouze pro vegetativní stadia P. larvae u infikovaných larev a podezření nákazy je nutno ohlásit v souladu s platnou legislativou. Distributorem testerů pro ČR je MEDOCENTRUM, Náchodská 35, Praha 9 – Horní Počernice.

Více informací zde:  http://www.medocentrum.cz/eshop/index.php?p=productsMore&iProduct=1064&sName=AFB-Kit-diagnostika-moru-plodu

 

LEGISLATIVA A TROCHA POLEMIKY

 

1.Předpisy, kterým by měl včelař věnovat pozornost v souvislosti s morem včelího plodu:

 

a) Zákon 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon)

 

b) Vyhláška č. 299/2003 Sb  paragrafy 138, 139, 140, 141, 142

 

c) Mimořádná veterinární opatření – vyhlašuje, mění a ukončuje Krajská veterinární správa. Nařízení naleznete na úředních deskách vašich Krajských veterinárních správ, Krajských úřadů a rovněž na úředních deskách vašich obecních úřadů, jejichž území se nařízení týká. Rovněž je naleznete na stránkách SVS v rubrice „Organizační útvary Státní veterinární správy“, kde si zvolíte útvar, v jehož působnosti se nachází vaše stanoviště včelstev. !!! POZOR: Věnujte tomuto předpisu ve vlastním zájmu zvláštní pozornost. Nejednou se stalo, že některé organizace ČSV neinformovali své členy o těchto opatřeních včas (dokonce i v případě jednoho vysoce postaveného funkcionáře ČSV, člena republikového výboru).

 

d) Metodika kontroly zdraví zvířat a vakcinace – každoročně stanovuje Ministerstvo zemědělství. Nařízení týkající se moru včelího plodu naleznete v kapitole 18 Včely pod kódem ExM110.

Dále nutno upozornit, že podle veterinárního zákona 166/1999 Sb. spadá mor včelího plodu do kategorie nebezpečných nákaz, na které se vztahuje ohlašovací povinnost u příslušných orgánů SVS!

 

 

2. Stručný postup při zjištění moru včelího plodu

Ke zjištění moru včelího plodu může dojít poté, co:

a) vzniklo podezření na základě pozorování včelaře

b) vzniklo podezření na základě dobrovolného, nebo nařízeného laboratorního vyšetření (např. pro účely prodeje oddělků, přesunu včelstev, v rámci ochranného pásma)

               Při podezření na mor včelího plodu musí být nejdříve provedeno klinické vyšetření všech včelstev na stanovišti kompetentní osobou (pracovník SVS, pověřený prohlížitel). Případný nález musí být posouzen laboratoří. Samotné vyšetření na přítomnost spor P. larvae ve včelstvu s pozitivním nálezem bez zjištění klinických příznaků nelze považovat za průkaznou známku onemocnění!  Toto vyšetření dokazuje pouze přítomnost spor původce moru v prostředí úlu. (Bylo by to totéž, jako poslat do karantény člověka, na jehož holínkách by byl zjištěn tetanus po šlápnutí do koňské koblihy).

             Pokud je na základě laboratorně vyšetřeného vzorku s klinickými příznaky diagnostikováno onemocnění, je dle současné vyhlášky nařízeno:

a) utratit všechna pozitivní včelstva na stanovišti

b) utratit všechna včelstva na stanovišti, pokud počet pozitivních přesáhne 15% z celkového stavu.

c) utratit všechna včelstva na stanovišti, pokud se opakovaně potvrdí výskyt nákazy na stanovišti v průběhu 1 roku.

          Včelstva se nejprve usmrtí a následně za dozoru pracovníků SVS spálí. V této souvislosti nutno upozornit na ohlašovací povinnost zakládání ohňů krajskému hasičskému záchrannému sboru, vyplývající ze zákona 133/1985 Sb, o požární ochraně.

xyfuacl-t8uk961dibz9jw2obyqonftvyoolsz1gpg2rqr007bnqwkuyt-lrjnvubdbn-to.jpgivoim9_geqsaqfljfmpipoaz2nmlnff8ys3m5iy-ykayyjytgry_cvipihfkgy6dqac6ku8.jpgjjuqzlqeid5ni33ev8ob8dfkq-y-xk49xjkp0yaxql0kywnjtunmtg8c8ut7dn1qthojxca.jpg

 

ZDROJE:

GENERSCH E. 2010: American Foulbrood in honeybees and its causative agent, Paenibacillus larvae. Journal of Invertebrate Pathology, 103: 10 – 19

 

ALVARADO I. & PHUI A. & ELEKONICH Mich. M. & ABEL – SANTOS E. 2013: Requirements for in vitro Germination of Paenibacillus larvae Spores. Journal of Bacteriology 195 (5):1005 – 1011

YOST D. G. 2014: Isolation and characterization of Paenibacillus larvae bacteriophages for use a treatment of American foulbrood disease in honeybees. University of Nevada, Las Vegas, pp. 121

FRIES I. & LINDSTRÖM A. & KORPELA S.: Vertical transmission of American foulbrood Paenibacillus larvae in honey bees Apis mellifera. Veterinary Microbiology 114: 269 – 274

BASTOS E. M. A. F. & SIMONE M. & JORGE D. M. & SOARES A. E. E. & SPIVAK M. 2008: In vitro sudy of the antimicrobial aktivity of Brazilian propolis against Paenibacillus larvae. Journal of Invertebrate Pathology 97 : 273 - 281

EVANS J. 2004 Transcriptional immune responses by honey bee larvae during invasion by the bacterial patogen, Paenibacillus larvae. Journal invertebrate patology

             85 : 105 - 101

BÍLIKOVÁ K. & WU G. & ŠIMŮTH J. 2001: Isolation of a peptide fraction from honeybee royal jelly as a potential antifoulbrood factor. Apidologie, Springer Verlag (Germany), 32 : 275 – 283

CHAN Q. W. & MELATHOPOULOS A. P. & PERNAL S. F. & FOSTER L., 2009: The innate immune and systemic response in honey bees to a bacterial patogen, Paenibacillus larvae, dostupné na: www.biomedcentral.com/1471-2164/10/387

TITĚRA D., 2009: Mor včelího plodu, Výzkumný ústav včelařský, s.r.o., Dol u Libčic, pp. 47

BRØDSGAARD C. & RITTER W. & HANSEN H., 1998: Response of in vitro reared honey bee larvae to various doses of Paenibacillus larvae larvae spores. Apidologie 29: 569 – 578

RINDERER T. E. & ROTHENBUHLER W. C., 1974: The influence of pollen on the susceptibility of honey – bee larvae to Bacillus larvae, Journal invertebrate patology 23: 347 – 350

WEDENING M. & RIESSBERGER – GALLE U., CRAILSHEIM K., 2003: A substance in honey bee larvae inhibits the growth of Paenibacillus larvae larvae. Apidologie, Springer Verlag (Germany), 34 (1): 43 – 51

PASQUALLE G. & SALIGNON M. & CONTE Y. L. & BELZUNCES L. & DECOURTYE A. & KRETZSCHMAR A. & SUCHAIL S. & BRUNET J – L & ALAUX C., 2013: Influence of pollen nutrition on honey bee health: Do Pollen and diversity matter? dostupné na:www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3733843/

HANSEN H. & RASMUSSEN B., 1986: The investigation of honey from bee colonies for Bacillus larvae. Tidsskrift for Bīavl 130: 356 – 357

TITĚRA D. & BEDNÁŘ M. & DOLÍNEK J. & HAKLOVÁ M. & JAŠA T. & KAMLER F. & VESELÝ V., 2008: Dezinfekce ve včelařství. Výzkumný ústav včelařský Dol, pp. 40

BRØDSGAARD C. J. & HANSEN H., 1999: Decontamination of beehives containing spore of the foulbrood bacterium Paenibacillus larvae larvae, Apiacta XXXIV:26 – 32

HANSEN H. & BRØDSGAARD J., 2003: Control of American foulbrood by the shaking method, Apiacta 38: 140 – 145

GOODWIN M. & EATON C., 1999: Elimination of American foulbrood without the use of Drugs: A Practical Manual for Beekeepers, National Beekeepers‘ Association of New Zealand, pp. 78

HORNITZKY M. & WHITE B., 2001: Controlling American foulbrood: Assessing effectiveness shaking bees and antibiotic therapy strategies. NSW Agriculture, pp. 14

PARVANOV P. & RUSSENOVA N. & DIMOV D.: Control of American foulbrood disease without antibiotic use. Uludag Bee Journal, 2006 (8):97-103

MUNAWAR M. S. & RAJA S. & WAGHCHOURE S. & BARKAT M., 2010: Controlling American foulbrood in honeybees by shook swarm method, Pakistan Journal of agricultural science, 23: 53 – 58

DE GRAAF D.C. & VANDEKERCHOVE D. & PEETERS J. E. & JACOBS F.J., 2001: Influence of the prokmity of American foulbrood cases apicultural management on the prevalence of Paenibacillus Larvae spores in Belgian Honey. Apidologie, Springer verlag (Germany), 32 (6): 587 – 599

SMIRNOV A. M., 1982: Study of microbial contamination of hives and combs, and methods of desinfection. Apiacta 17: 100 – 104, 119

DROBNÍKOVÁ V., 1983: Tlumení moru včelího plodu. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství. pp 29

LINHART R. & BIČÍK V. & VAGERA J., 2009: Proč volně žijící včelstva netrpí morem včelího plodu, dostupné na: http:/osel.cz/index.php?clanek=4397

WOLFOVÁ M:, 2003: Mor včelího plodu – možnosti prevence. Univerzita Palackého v Olomouci, pp 47.

PŘIDAL A, 2008: Mor včelího plodu – diagnostika, Moderní včelař 2008 (3): 5 – 6

LINDSTRÖM A., 2006: Distribution and transmission of American foulbrood in honey bees. Acta Universitatis Agriculturae Sueciae, 1652-6880 ; 2006:22

PETR J., 2015: Fágová léčba moru včelího plodu. Včelařství 2015: 32

ŠTIPL D., 2014: Monitorování infekčního tlaku moru včelího plodu kartovou metodou. České Budějovice 2014, pp 55

MARADA V., 2009: Závěrečná seminární práce: Mor včelího plodu. pp. 7